„Když se však někteří zatvrzovali a nechtěli se dát přesvědčit, ba přede všemi tu Cestu tupili, Pavel od nich odstoupil, oddělil učedníky a denně rozmlouval ve škole Tyranna. To trvalo dva roky, takže všichni uslyšeli Pánovo slovo.“ (Skutky 19,9-10)
Tyrannus Hall je společenství mladých mužů, kteří při studiu na vysoké škole chtějí poznávat Boží plán pro svůj život, navzájem se budovat, posilovat a připravovat ke službě.
Potřeba mladých lidí oddělit se na čas od společnosti a společně být Duchem svatým připravováni pro budoucí službu se prolíná celou historií církve. Ježíš vzal své učedníky a trávil s nimi čas. Po letnicích spolu apoštolé pobývali v Jeruzalémě, aby se pak rozprchli do celého světa. Pavel se svými učedníky denně rozmlouval ve škole jistého Tyranna a křesťanství se šířilo po celé Malé Asii.
A Novým zákonem to nekončí. Podobně odešli v polovině 15. století Bratři zákona Kristova do Kunvaldu. V učednických společenství vychovávala nové generace Jednota bratrská ve svých sborových domech. I Moravští bratří společně v Herrnhutu prožili něco, co následně ovlivnilo celý svět.
Historie novodobého Tyrannus Hallu se začala psát v 60. letech 20. století v Japonsku. Místní církev si uvědomovala potíže mladých lidí, kteří odcházeli za studiem a za prací do velkých měst, ale tápala v tom, jak jim na cestě s Ježíšem pomoci.
Hledáním řešení byli pověřeni Charles a Elouise Corwinovi. Po pár nezdařených pokusech zjistili, že nemohou kopírovat to, co dříve a jinde fungovalo. Na příkladu apoštola Pavla je Bůh vedl k vybudování učednického společenství pro křesťanské studenty. Domy postavené na stejných principech následně začaly vznikat po celém světě.
Do České republiky se myšlenka vybudovat takovéto místo pro studenty dostala krátce po pádu komunistického režimu. Charles Corwin, Steve Olsen a John Winston se tehdy vypravili do zemí východní Evropy, aby se pokusili kontaktovat místní křesťany a seznámit je s myšlenkou Tyrannus Hallů. O jejich úspěšném tažení vypovídá i fakt, že od roku 2000 existuje Pražský Tyrannus Hall.
Tato čtyři „S“ jsou jednoduchou pomůckou k pochopení principů, na kterých Tyrannus Hall stojí — chceme být s Bohem i spolu, chceme studovat a sloužit.
„Když jste tedy přijali Krista Ježíše, pak v něm žijte, zakořeněni a budováni v něm, upevňujte se ve víře, jak jste byli vyučeni, rozhojňujíce se v ní s děkováním.“ (Kolosským 2,6-7)
Společenství s naším nebeským Otcem chceme ve svých životech postavit na první místo a s nadějí vyhlížíme čas, kdy s Ním budeme navždy. Dobu našich studií vnímáme jako čas přípravy — čas, kdy se učíme plně spoléhat na vedení Duchem svatým a objevovat Boží záměry v našich životech.
Viditelným důsledkem tohoto sloupu v běžném životě tyranna jsou společné modlitebky a vyučování. A samozřejmě také spousta nenaplánovaných momentů, kdy nás Bůh proměňuje.
„Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.“ (Židům 10,25)
Stejně jako se náš čas s Bohem nedá vměstnat do pár oficiálních setkání, i to, že jsme spolu, znamená mnohem více než jen zahrát si občas fotbal, vyrazit spolu na čundr nebo na koncert.
Základem našeho společenství jsou hluboké a upřímné vztahy, které mezi sebou budujeme. V rámci pravidelných týdenních skupinek máme možnost sdílet se o svých bojích, výhrách i pádech. A možnost radovat se z toho, že se ve svých životech posouváme vpřed.
„Sladký spánek má ten, kdo pracuje, ať bude jíst málo nebo mnoho.“ (Kazatel 5,11)
Nechceme, aby naše vzdělávání bylo samoúčelné, ale jako bytosti stvořené k obrazu Božímu chceme zrcadlit i vlastnost, bez které by svět neexistoval — pracovitost.
Zároveň toužíme být světlem všude, kam nás Bůh posílá — tedy i mezi našimi spolužáky a učiteli. Ne však naší dokonalostí a životem bez chyb, ale tím, jak se k našim problémům stavíme a jak nás v nich Ježíš proměňuje.
„Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe.“ (Jakub 1,22)
Až jednou z PTH vykročíme do světa, nestaneme se „nedělními křesťany“. Chceme žít radikální život toho, který nás proměnil od základů.
A tak ať nás čas zavane kamkoli, ať budeme sedět v kancelářích nebo řídit podniky, ať budeme učit nebo hájit pravdu u soudů, ať budeme dělat práci sebelepší, ať budeme dělat práci nejpodřadnější, chceme být v první řadě občané nebeského království, kteří si nenechávají pro sebe tu radostnou zprávu, kterou přijali.